Možná ses už někdy zarazila při scrollování:gumička do vlasů za tři stovky?! Vždyť v drogerce je za třicet. Ale pak ti to nedá a začneš si všímat. Že tahle hedvábná gumička drží tvar, neláme vlasy, vypadá skvěle na ruce… A že možná – jen možná – to vlastně dává smysl.
(aneb proč si moje scrunchie zaslouží víc než plast z drogerky) Když jsem poprvé šila scrunchie z přírodního materiálu, nebyla to žádná revoluce. Byla trochu křivá, měla divnou mašli a látku jsem vzala z odstřižků, co mi zbyly z jiného pokusu (nepovedené šaty, no comment). Ale i tak – držela.
Minulý rok jsem začala. Publikovala jsem, tvořila, snažila se. A měla pocit, že to celé nějak nefunguje. Myslela jsem si, že když chceš budovat značku, musíš mít plán. Mentora. Know-how. Něco, co tě navede tou „správnou“ cestou. A tak jsem jela na Erasmus for Young Entrepreneurs, s nadějí, že tam
